Žižkov.Tv

Už dlouhá staletí nebojujeme o přežití zimy nijak výrazněji než o přežití jiného časového úseku. Nejsme již nuceni shromažďovat zásoby potravin v zájmu zachování druhu, tlupy nebo rodiny a čekat až bude možné vyhledávat pod mizejícím sněhem kořínky a první zelené výhonky pro doplnění zimou seškrtaného jídelníčku. Mrazivé dny pro nás neznamenají takové nepohodlí jako když jsme se mohli ohřát v kožešině jenom pokud jsme přemohli zvíře, které se jí chránilo předtím. Naše životy ztratily pevné sepjetí s přírodním cyklem a vypadá to jako bychom dokázali jet naplno všech 12 měsíců v roce. Stejné klimatizace, které nás v létě chrání před nadměrným horkem nás ohřívají v sychravých podzimních plískanicích a mrazivých zimních nocích.
Svá těla tedy dokážeme opečovávat celkem zodpovědně. Zimou však nestrádá pouze tělo – mnohem záludnější je vliv tohoto období na naše nálady a duševní rovnováhu. Jistě každý cítí ten ohromný rozdíl mezi zamračenými obalenými přízraky pobíhající po ulicích od jednoho vyhřátého prostoru k druhému a svobodně se pohybujícími lidmi, kteří se koupou ve slunci a usmívají se. I zde platí, že čím dříve najedete na svůj „letní“ provoz, tím dříve si můžete začít dobíjet baterky na zimu. Tento víkend jsme na procházce s naší ratolestí zkoušeli logopedkou doporučené cvičení pro zlepšení výslovnosti – foukání bublin. Příjemným překvapením byly vedlejší účinky tohoto počínání. Lidé potkávali v ulicích hejna bublin, které se bezstarostně honili až obloze. Přestávali sledovat cestu nebo čas a oddávali se sledování tohoto úkazu snad právě pro jeho pomíjivost. Bubliny vytvořené lehkým dechem opouštěli kruh svého zrodu a vylétaly do světa. Ničím nechráněné, duhové a křehké prolétly jarním povětřím ke svému konci. Chodcům se při pozorování tohoto tance uvolňoval výraz ve tváři až k širokým úsměvům. A s úsměvem není možné být nešťastný nebo vyčerpaný. Každý z nás by měl mít někde v batohu schovaný bublifuk. Jako terapii pro sebe i pro ostatní.
Psáno pro Řev Bořivojky